Správné stolování
Existují situace, kdy prosté umění jíst příborem nestačí. Pokud jste se o tom na vlastní kůži přesvědčili, jistě se budete chtít příště vyhnout opakovanému faux pas. Co dělat a co naopak nikdy nedělat? Poradíme vám alespoň s tím nejdůležitějším.
Takže dámy a pánové, umýt ruce a hurá ke stolu!
Vidličky a nože
Správně prostřená tabule je základem úspěchu. Její uspořádání vám může totiž mnohé napovědět. Většinu z nás při společenských večeří trápí nedostatečné znalosti o používání příborů. Vidličkou a nožem sice umíme jíst všichni, když se jich však u našeho talíře objeví hned několik párů, můžeme se cítit poněkud zmatení. Kterou vidličkou máte jíst předkrm? Co s nožem, který vlastně ani nepotřebujete? A k čemu slouží tyto podivné kleště? Zásada číslo jedna zní: nepanikařit. A jak zní druhá zásada? Při konzumaci chodů příborem platí jednoduché pravidlo: příbor, který je nejdál od našeho talíře, vždy použijeme jako první. Tedy žádné počítání hrotů nebo něco podobného. Při obědě nebo večeři o několika chodech postupujte podle tohoto jednoduchého pravidla. Další otázka, která může zaměstnávat stolovníky, se týká částí příborů, které při jídle nepotřebujeme, především nožů. Podle společenské etikety bychom měli držet nůž v ruce, i když jej při jídle nepoužíváme. Pokud by vás však jeho držení nadmíru obtěžovalo, vězte, že labužníci jedí pouze vidličkou. Takže, nechcete se stát jedním z nich? Na závěr kapitoly o použití příborů ještě připomeneme, že na znamení toho, že jste s jídlem skončili, se pokládá nůž s vidličkou na talíř těsně k sobě. Jejich překřížením naopak naznačujeme, že jsme ještě nedojedli.
Ubrousky a skleničky
Když už jste se zbavili strachu, že se při jídle znemožníte, a umíte správně používat příbory, byť by jich na stole leželo deset párů, můžete s chutí zasednout ke stolu. Látkový ubrousek si neuvazujte kolem krku tak, jak vám jej uvazovala maminka, ale pěkně si jej rozložte na klín. Po jídle si jím otřete rty. Poté jej odložíte stranou vedle talíře. Dávat ubrousek na talíř mezi zbytky (i přes dobrý úmysl nevzhledné zbytky na talíři skrýt) se považuje za neslušné. A nyní přejděme ke skleničkám. V těch by se měl vyznat především hostitel nebo obsluhující personál. Abyste se však vyhnuli trapasu, že podáte tomu, kdo vám chce nalít víno nevhodnou sklenku, měli byste vědět následující. Na sekt se používá vyšší štíhlá sklenka. Bílá a růžová vína se nalévají do úzkých sklenek na delší stopce. Skleničky na červené víno jsou naproti tomu širší a objemnější. A pak už jen nezapomenout na to, že podle etikety se sklenka drží pouze za stopku! A co zbývající sklenky? Do těch nejmenších ze silného skla se nalévá tvrdý alkohol. Zbývající slouží k podávání nealkoholických nápojů, nejčastěji minerální vody. A sklenky, džbánečky a půllitříky na pivo? Ty zaručeně poznáte.
Na co si dát pozor?
Na nejrůznější delikatesy, jako jsou například krevety, chřest, sushi, hlemýždi nebo mořské plody. Pokud si nejste jistí, co k jejich konzumaci použít, a které části jsou určené k jídlu, vzpomeňte si na školní léta a zkuste trochu opisovat! Pozor jen, od koho opisujete. V zásadě platí, že asijské pokrmy jíme hůlkami, na chřest či hlemýždě se používají speciální kleště. Ryby se nekrájí, nýbrž se jejich maso jemně odděluje atd. Jak vidíte, pravidel je hodně. Dbejte však na to, ať jíte s přirozenou lehkostí a nezapomínáte s vašimi spolustolovníky konverzovat. Kdybyste se věnovali pouze jídlu, byť s dobrým úmyslem, vše zvládnout na jedničku, a nezmohli se při konverzaci na víc než na vybrané citoslovce, mohlo by se vám stát, že by vás už příště nikdo nikam nepozval. Jinými slovy neberte stolování smrtelně vážně a vychutnejte si příjemnou atmosféru a báječnou chuť!
Kam dál?