Praktické tipy pro stavbu pasivního domu

Ačkoliv je stavba pasivního domu velmi komplexní záležitostí zahrnující řadu detailů, lze si tuto cestu při dodržení několika osvědčených postupů výrazně ulehčit. Následující tipy vám představí alespoň základní principy pasivního domu.

První krokem, který následuje po rozhodnutí stavět dům v pasivním standardu, by měl být výběr ověřeného architekta a projektanta se zkušenostmi s navrhováním pasivních domů. Jejich seznam lze nalézt na webu neziskové organizace Centrum pasivního domu. Zkušený odborník totiž při přípravě projektu dokáže odhalit většinu případných nástrah a výrazně tak snížit konečnou cenu stavby. Již při samotném návrhu se navíc rozhoduje o tom, jaká bude konečná energetická spotřeba domu. Porušení několika zásad jako je např. orientace prosklených stěn na jih nebo kompaktní tvar domu, může mít rozhodující vliv na konečný výsledek. Investice do architekta-odborníka se tedy rozhodně vyplatí. 

Pokud byste si nebyli jisti, zda vámi vybraný architekt či projektant respektoval všechny principy pasivního domu a nepodcenil detaily, je možné využít bezplatných poradenských míst na zhodnocení projektu v rámci Sítě center pasivního domu.

  

Základem je dokonalá izolace
Pro stavbu pasivního domu je stěžejní především dokonalá izolace obálky domu a systém nuceného větrání, který v domě zabezpečuje výměnu vzduchu bez nežádoucích tepelných ztrát. „Při výběru izolace je možné vybírat hned z několika typů materiálu, např. z minerální vlny či skelné vaty, polystyrenu nebo izolace z obnovitelných zdrojů jako je foukaná celulóza, přírodní vlákna (konopí, len) či méně tradiční sláma a ovčí vlna. Součinitel prostupu tepla by se u obvodových stěn měl pohybovat v rozmezí U = 0,10-0,15 W/m².K. Abyste těchto hodnot dosáhli například pouze prostřednictvím cihlové zdi bez izolace, musela by být široká minimálně pět metrů,“ říká odborný poradce Centra pasivního domu Juraj Hazucha. Izolované zdi navíc nejsou na pohmat prochladlé, čímž zvyšují tzv. pocit tepelné pohody. To znamená, že i při nižších teplotách se lidé v pasivním domě cítí pohodlněji než v běžném domě.
Při rozhodování mezi dřevostavbou a cihlovou či betonovou stavbou záleží na vašich preferencích. Masivní stavby mají větší schopnost akumulace tepla, dřevěné stavby naproti tomu poskytují větší užitnou plochu, jsou méně pracné, nemusejí vysychat a je tudíž možné je postavit mnohem rychleji.

Okna orientovaná na jih
Se zabezpečením vnější obálky domu úzce souvisí i výběr oken. Ta jsou totiž u pasivního domu nejslabším prvkem. Zároveň však mohou být výrazným zdrojem tepelných zisků ze slunce. I proto musí splňovat několik základních parametrů, např. tepelnou prostupnost U = 0,8 W/m².K nebo zasklení trojskly s vysokou propustností slunečního záření nad 50 %. „V místě osazení okna do stěny může docházet k tvorbě tepelných mostů, kterými uniká drahocenné teplo. Okna by tedy měla být umístěna do vrstvy tepelné izolace, která by měla být přetažena i přes jejich rám. Pasivní solární zisky z oken pak i v našich zeměpisných šířkách pokryjí více než třetinu potřeby na vytápění,“ upozorňuje Hazucha. I z tohoto důvodu by měly být největší prosklené plochy orientovány směrem na jih.

Vzduchotěsný dům
Jednou z hlavních podmínek pasivního domu je vysoká míra těsnosti obálky, která zabraňuje únikům tepla a kondenzaci vlhkosti na konstrukci. Na vzduchotěsnost obálky by měl při stavbě dbát stavební dozor, případné nedostatky lze odhalit tzv. blower-door testem. Ten se provádí ještě před montáží např. snížených podhledů tak, aby bylo možné vzduchotěsnou vrstvu případně opravit. Ventilátor umístěný ve dveřním prostoru vytvoří v domě podtlak nebo přetlak, přičemž se zároveň provádí měření. Při stejném tlakovém rozdílu 50 Pa by se přes netěsnosti nemělo za hodinu vyměnit více než 60 % z celkového objemu vzduchu.

 

Neustále čerstvý vzduch bez průvanu
„Tradiční otázka ohledně pasivního bydlení se týká možnosti větrání. V pasivním domě je samozřejmě možné vyvětrat, jeho obyvatelé však zpravidla tuto potřebu nepociťují. O neustálý přísun čerstvého vzduchu se totiž stará systém nuceného větrání, který přivádí čerstvý vzduch dovnitř domu, odpadní vzduch potom vyvádí ven,“ vysvětluje Jan Bárta, ředitel Centra pasivního domu. Díky tzv. rekuperaci je navíc čerstvý vzduch tím odpadním ohříván, čímž se eliminují nežádoucí tepelné ztráty. Tímto způsobem může být využito až 90 % tepla odpadního vzduchu. I proto většina pasivních domů nemá klasické radiátory. V domě přitom nevzniká průvan, veškerý příchozí vzduch navíc prochází prachovými filtry. S ohledem na tlakové ztráty, však doporučujeme volit co možná nejkratší rozvody vzduchotechniky, technická místnost s rekuperační jednotkou by proto měla být umístěna pokud možno co nejblíže středu domu.

„Počet pasivních domů v České republice se každoročně zdvojnásobuje, úměrně tomu se na jejich stavbu specializuje stále více firem. I z tohoto důvodu se technologie pro pasivní domy relativně rychle zdokonalují a zároveň i zlevňují. Při úspoře více než milionu korun při platbách za vytápění v horizontu třiceti let, se navíc jedná o poměrně výhodnou investici,“ uzavírá Bárta.

Podrobnější informace o zkušenostech se stavbou pasivního domu můžete získat od odborníků nebo přímo od majitelů pasivních domů na pravidelných seminářích pořádaných v rámci projektu Síť center pasivního domu, v nejbližší době například 12.-16. dubna 2011 na veletrhu IBF v Brně, 19. dubna 2011 na semináři „Jak se žije v pasivním domě“ nebo o den později na brněnském Poradenském fóru „Můj pasivní dům“.

Poradenský stůl na veletrhu IBF, seminář a poradenské fórum jsou součástí projektu Síť center pasivního domu, který je spolufinancován ze Státního fondu životního prostředí a Ministerstva životního prostředí ČR.

Kontakt:
Kateřina Tydlačková, Centrum pasivního domu
tel.: 511 111 810
e-mail: katerina.tydlackova@pasivnidomy.cz 

www.pasivnidomy.cz

Seriál: Stavba rodinného domu